Nyní započíná jógové učení.

Nevím jak to máte vy, ale kdykoliv jsem já někde slyšela o jóga sútrách vždy se mluvilo hned o té druhé. „Yogah citta vritti nirodha“ , vždy se mluvilo o tom, co pro nás jóga může udělat, respektive co se děje, když jsme ve stavu jógy a úplně první sútra se neřešila. Když jsme pak na učitelském tréninku poprvé s Kino MacGregor procházeli patanjaliho jóga sútry jednu po druhé, byla jsem hned tou první doslova fascinována. To co mě zaujalo, byla její interpretace.

Atha znamená nyní. Znamená to teď. Před několika lety, jsem si pořídila jednu ze svých prvních knih o józe. Byla od Osha a začínala myslím slovy „Život je utrpení“. Otevřela jsem ji, přečetla si úvod a zase ji zavřela. Naštvaná na sebe, že jsem utratila peníze za knihu, ve které mi tvrdí něco, co není pravda. „Můj život je přeci báječný!“, říkala jsem si tehdy, vůbec mi nedošlo, že už tím, že jsem se naštvala jen proto, že se mi něco nelíbilo v knize, jsem si způsobila neklid, který je sám o sobě tím utrpením, o kterém autor psal. Trvalo mi několik dalších let, kdy jsem praktikovala fyzickou jógovou praxi, díky níž se moje vnímání světa vnějšího i toho vnitřního postupně měnilo, než mi došlo, o čem to Osho vlastně psal. V průběhu času se moje knihovna naplnila a já začala chápat, že o utrpení a jeho příčinách, se mluví v mnoha filosofiích a taky to, že jóga je cestou jak z toho koloběhu ven.

Proč ale psát o utrpení, když se bavíme o tom, že první patanjaliho sútra hovoří o tom, že „Nyní započíná učení jógy“? Protože jak vidíte na mém přikladu, musela jsem nejprve dospět do bodu, kdy jsem začala chápat učení, které chtěl autor v knize o józe předat. Musela jsem si uvědomit jak na tom jsem, abych byla schopna pochopit, že tam kde jsem (fyzicky a mentálně) mi není úplně nejlíp, jak mi být může. Že situace, které zažívám každý den, nemusí určovat v jakém se budu nacházet rozpoložení. Musela jsem si projít mnohými zkušenostmi, abych byla ochotna vložit úsilí do cesty jógy.

Na výše zmíněném učitelském tréninku Kino mluvila o tom, že učení jógy začíná TEĎ. Teď, když jsi, studente, připraven. Teď když sis uvědomil, že tím, že budeš kumulovat hmotné statky (vědomosti, fyzické schopnosti,...) se nestaneš permanentně šťastným. Můžeš být chvíli v euforii z nových botiček, auta nebo zvládnuté jógové pozice, ale trvalou blaženost takhle nezískáš. Tim Feldmann, manžel Kino k tomu ve svém seriálu o jóga sútrách, s kapkou svého typicky suchého severského humoru, dodává, že je nutno určitého stupně trpění, abychom byli ochotni každý den vložit svou energii a čas do jógové praxe. Já bych dodala, že je potřeba si to utrpení, které je součástí našeho života v materiálním světě, prostě jen přiznat. Neznám nikoho, kdo je permanentně šťastný a spokojený. A je to tak v pořádku. K životu patří pozitivní i negativní. Jsou ale lidé, kteří umí vrtkavost osudu zvládat v pohodě a s nadhledem. A pak jsou také lidé, které každá maličkost hodí do stavu nadšení, nebo utrpení a nejčastěji se tyto dva stavy cyklicky střídají.

Patanjali nás už první sútrou zve k tomu, abychom si uvědomili, jak na tom jsme a přijali odpovědnost za to, jaké budou naše další kroky. Zve nás do momentu TEĎ. Krása téhle mnohdy přehlížené sútry spočívá také v tom, že začíná slovy „atha“. Začíná slovy nyní. Začíná slovy TEĎ. Kolik času strávíme soužením se tím, co už se stalo, nebo přemýšlením o tom, co se může stát? Zkuste hodinu, nebo alespoň pár minut každý den vnímat, kde se pohybuje vaše mysl. Je v minulosti, přítomnosti, nebo budoucnosti? Jak často jste opravdu přítomní. Jak často doopravdy vnímáte co se děje právě TEĎ? Pokud často bloumáte v myšlenkách všude možně, ale téměř nikdy nejste ukotveni v přítomnosti, zkuste přidat do svého dne jednoduché cvičení. Nastavte si budík (nějakou příjemnou melodii, nebo jen jemné cinknutí) na určité časy dne a kdykoliv vám zazvoní, prociťte přítomný okamžik. Uvědomte si co cítíte na kůži, dotkněte se čehokoliv, co máte před sebou a vnímejte strukturu. Nepojmenovávejte ji jako „drsnou“, nebo „hladkou“, jen vnímejte ten pocit. Zaměřte pozornost na svůj dech, nijak ho neovlivňujte, jen vnímejte vzduch vstupující skrze nosní dírky do těla a vzduch tělo opouštějící. Zkuste vnímat tlukot svého srdce. Cítíte ho bít? To je moment TEĎ. Pak si uvědomte svoje pocity. Pokud jste před cvičením cítili, úzkost, nebo depresi, trvá tenhle pocit, nebo v přítomnosti nemá místo?

Možná zjistíte, že tohle jednoduché cvičení, které nás ukotvuje v přítomnosti, vám pomůže se do ní dostávat stále častěji. A tak nám, v téhle době, může text, který je více než 2000 let starý (podle některých zdrojů je to o něco méně, ale pořád je to pěkná řádka století) pomoci k tomu, žít klidnější a pohodovější život.

 

Napsáno pro časopis Jóga DNES


Kontakt


Kateřina Burešová

Steinerova 974/20
14900 Praha 11

4 min. chůze od metra Háje
za Lidlem