Stav naší mysli dokáže ovlivnit kvalitu našich životů. A jak jsme v úvodu nastínili, tak je to možná o mnoho více, než by vás mohlo napadnout. Když se necháme vláčet tím, co se kolem nás děje, jsou stavy naší mysli jako loďka na rozbouřeném moři. Divoce se houpe a kymácí, hrozí, že každou chvíli narazí na nejbližší útes a o ten se roztříští. Mnoho lidí se mě ptá, jaký styl jógy si mají vybrat. Jaké jógové techniky zvolit jako součást své denní (nebo alespoň týdenní) rutiny, aby našli nejen sílu a pružnost ve svém těle, ale i klid mysli. Já osobně věřím tomu, že je nejlepší najít si takovou formu jógové praxe, která nám pomůže to naše vnitřní moře zklidnit, aby ho vnější okolnosti tolik nerozdivočovaly. Během prvních let, kdy jsem začínala s jógovou praxí, jsem si vyzkoušela všemožné styly, přístupy i učitele. Jak říká moje oblíbená učitelka Kino MacGregor, když si vybíráte životního partnera, také většinou potřebujete poznat více lidí, aby jste zjistili co chcete (a leckdy hlavně co nechcete), aby jste pak poznali, když narazíte na toho, s kým je pro vás ideální strávit zbytek života a oddat se cestě po jeho/jejím boku. A stejné (nebo alespoň velice podobné) je to pak s výběrem té vaší ideální jógové praxe. Na základě svého temperamentu a dispozic, které vám byly dány do vínku, si vyzkoušíte, pak vyberete a dále ji zkoumáte skrze její pravidelné praktikování do větší a větší hloubky. Je samozřejmě v pořádku, mít kamarády – čili další praxe, které tu vaši hlavní umí krásně doplnit. Za sebe ale vidím jako užitečné zůstávat u jednoho stylu, případně učitele – dokud cítíte, že vám to přináší hlubší klid a poznání. Co se týče mojí osobní cesty, tak jsem zjistila, že mi vyhovuje mít pevný rám, kterého se mohu chytit a k tomu prostor na zkoumání, experimentování a přizpůsobení své praxe aktuálnímu stavu rozbouřenosti svého moře a pevnosti a pružnosti své loďky (čili těla). Mou téměř každodenní praxí je pak některá ze sekvencí áštanga jógy (nebo její menší, či větší část), doplněná o dechové techniky a meditaci, odpovídající mým aktuálním potřebám. Díky tomu, že mě tato praxe staví před určité výzvy (strach z mostu ze stoje, frustrace z nedostatku síly na to, odlepit zadek ze země při pokusu o proskok, pocit nedostatečnosti z nohy, co prý má jít za krk a přitom je asi metr před mým hrudníkem a netváří se, že by chtěla jít blíž k hlavě, nebo naopak nadšení z toho, že v pozici, kde jsem před půl rokem měla problém se i jednou nadechnout, najednou dýchám klidně a s lehkostí), mohu si v podstatě v bezpečí a na chráněném prostoru své jógové podložky přicházet na to, jak zacházet s různými emocemi. Zkoumat, jak se nadšení, strach, hněv a letargie projevuje na mém těle, na kvalitě mého dechu a tak postupně přicházet na to, co mi pomáhá se cítit vyrovnanější a klidnější. Mohu sledovat, jak to, kam posílám svou pozornost ovlivňuje výsledek nějaké akce a hlavně můj pocit z ní Čili když myslím na to, že mi to nejde a nepůjde, nepohnu se třeba v předklonu ani o píď, kdežto, když nechám nádech, aby vytvořil prostor v mém těle a do výdechu se uvolním, najednou jako bych měla úplně jiné tělo – pružnější a uvolněnější, ale nejen to, stejné kvality pak mohu pociťovat i na úrovni svojí mysli. Pokud si tedy zrovna vybíráte „tu svou“ jógovou praxi, nebo hledáte „toho svého“ jógového učitele, určitě bych se zeptala sama sebe: „Jak se po této praxi/s tímto člověkem cítím?“ „Učí mě tato praxe/tento učitel tomu, jak v sobě nalézat klid i v náročných situacích?“ Někdy je pak ale úplně v pořádku, když tento proces probíhá jinak, než jste očekávali. Praxe i učitel nám mohou nastavovat zrcadlo a pomáhat nám tak – třeba i náročnější, nebo ne úplně pohodlnou cestou – pochopit, jak na tom ve skutečnosti jsme, jaké máme tendence, jak reagujeme, když jsme pod tlakem, jaký je náš momentální startovací bod, ze kterého se budeme posouvat. Když si totiž neuděláme prostor na to, uvědomit si, odkud vycházíme, těžko můžeme někam dojít. Dobrá zpráva je, že toto uvědomění můžete najít i sami pro sebe. Stačí se před jógovou praxí (a klidně i kdykoliv během dne, obzvlášť v situacích, kdy máte pocit, že vaše vnitřní moře se začíná pomalu, ale jistě velmi bouřit) postavit, posadit, nebo se položit. Dát si malou chvíli na to, navnímat, jak se cítím právě TEĎ. Zeptat se sami sebe: „Jaký je můj dech právě teď?“ a bez potřeby to měnit, nebo hodnotit, si odpovědět. „Co se děje v mojí mysli/Jaké jsou moje myšlenky právě teď“ a bez  potřeby to měnit, nebo hodnotit, si odpovědět. Přeji vám, ať najdete přesně takovou praxi, která vás o sobě hodně naučí a tak bude nejlepším startovacím bodem k nalezení rovnováhy v těle i na úrovni myšlenek. Svět se totiž stále točí a mění, situace se dějí. Na nás pak je, jak tyto nevyhnutelné turbulence ustát s klidem a grácií. A když je pak někdy neustojíme a naše tělo a mysl velmi silně zareaguje (a to je občas samozřejmě naprosto v pořádku, ba dokonce důležitým aspektem naší lidské zkušenosti), tak vědět, jak se do svého klidu a síly zase vracet zpět. Naše jógová praxe tak pak může být cestou k větší životní spokojenosti – i když partner pořád nechává po domě ponožky, naše oblíbená restaurace ještě neotevřela, nebo si vaše vlasy každé ráno dělají co chtějí a ten účes, který jste viděli v časopise se z nich ne a ne vytvořit. I deset minut denně soustředění na dech a pohyb umí udělat velký rozdíl. Spokojenost je totiž něco, na čem se dá postupně a velmi úspěšně pracovat.