Všimli jste si, že na stejnou situaci v životě často reagujete různým způsobem? Někdy vám otázka „jak se máš?“ od vašeho partnera přijde jako znamení zájmu a jindy zase jako způsob, jak vás (ještě víc) naštvat? Naše vnímání reality je podmíněno mnoha faktory. Když půjdu v noci parkem, velká zvuky vydávající věc mě může vyděsit a přimět k útěku, kdežto když tím samým místem půjdu za jasného slunce, budu tam obdivovat obrovský barevný květ povlávající ve větru. Naše vnímání je závislé na našich předchozích zkušenostech, výchově a momentálním mentálním rozpoložení. Naším úkolem, abychom mohli být v klidu a bezelstné otázky a květy v potemnělých zahradách nás nijak nevykolejily, je naučit se vnímat svět co nejčistěji a bez předjímání. Jak ale na to?

Velkým pomocníkem na této cestě je ásanová a meditační praxe. Protože čím lépe budeme znát sami sebe a tím pádem i svoje reakce, tím spíš se můžeme naučit je ovlivňovat. Jak často jste na něčí poznámku zareagovali podrážděně, protože vám v daný moment přišla jako útok, a po čase jste si uvědomili, že to bylo přehnané nebo zbytečné? Když se naučíme nechat si odstup mezi akcí, která se kolem nás děje, a automatickou reakcí, podmíněnou našimi (zlo)zvyky, budeme mít čas si vybrat takovou reakci, která je pro danou situaci adekvátní - místo té, která by nás první napadla, třeba proto, že jsme zrovna unavení nebo jsme už v životě potkali nepoctivého řemeslníka, takže tenhle bude určitě úplně stejný.

Během přibližování se k meditaci, třeba pozorováním vlastního dechu, se můžeme naučit pozorovat i svoje myšlenky, uvědomit si svoje tendence a začít s nimi pracovat. Pak, když se kolem nás bude něco dít, můžeme se zhluboka nadechnout a dlouze vydechnout a tím si nechat čas a prostor na rozmyšlenou a na to, abychom se rozhodli, jak zareagujeme. Čili ve smyslu naší sútry čas a prostor na uvědomění si, jaká je situace ve skutečnosti, ne jaká se nám zdá na první pohled. Tahle sútra nás nabádá k tomu, abychom své chování zakládali na pravém poznání, ne na tom, jak se věci jeví přes clonu našich představ o světě, našich nálad a emocí nebo toho, co nás naučila naše konkrétní kultura. Není to rozhodně úplně jednoduché, ale když zpomalíme a začneme pracovat na tom, abychom si uvědomili své automatismy, máme šanci žít život ve větším klidu a pohodě. A to za to rozhodně stojí.

Děkujeme za rozhovor

-jd-