A tak jsem se po letech zase vrátila k tomu, že občas kromě své osobní a většinu času osamocené praxe navštívím i nějakou vedenou jógovou lekci.

Tou první byla lekce v hotelovém komplexu, kam jsme si pár dnů zajely pro teplý bazén, uklizený pokoj a program pro děti (rodiče pochopí). Hotel nabízel lekce jógy a já jsem si řekla, že i lekce pro úplné začátečníky mě může něčím obohatit. Jenže... Přišel mladý muž, postavil se zády k nám a začal kroužit hlavou a protahovat stehna, úplně bez dalších instrukcí. Říkala jsem si, že to vyzkouším a najdu si na tom, co mi bude dělat dobře a opravdu jsem na půl lekce zůstala, soustředila se na detaily a principy a bylo mi v tom celkem fajn. Do hotelu jsem pak napsala a poprosila je, aby lekci přejmenovali, protože lidi pak získávají velmi nepřesnou představu o tom, co to vlastně je ta „jóga“.

Pak jsem navštívila ještě několik dalších lekcí, které už se jógou i daly nazvat. Přimělo mě to přemýšlet o tom, jak se vlastně pozná „dobrá lekce jógy“. Věřím, že je to něco, co mnoho z nás hledá. Vyšlo mi z toho, že nakonec nejde tak úplně o to, jak přesně jdou pozice za sebou – i když logická posloupnost podle nějakého klíče je jistě velmi důležitou součástí – jde hodně o to, jakým způsobem je lekce vedena.

Jde o to, jak dokáže učitel vnímat skupinu, kterou má v daný okamžik před sebou (a že je lepší ji mít před sebou, aby viděl, co se v sále děje). Za mě je dobré se na začátku lekce zastavit a pomoci svým studentům přeladit se z režimu „bežím z práce“ do režimu „nalaďuji se na sebe a pracuji s tím, co jsem zrovna v sobě našla/našel“. Vnímám jako užitečné se klidně i zeptat s čím lidé přicházejí, nebo ještě spíš pro co si přišli – samozřejmě v závislosti na velikosti skupiny, aby to nezabralo půlku lekce. Nikoho nenutit k tomu, aby se vyjadřoval, když se na to zrovna necítí, ale nechat na to prostor. V době a podmínkách ve kterých vetšina z nás tráví většinu bdělého času, což je akcent na aktivitu, rychlost a výkon, vytvořit na jógové lekci prostor pro úvodní uzemnění a zklidnění.

Jako další velmi důleživou součást „dobré jógové lekce“ bych ráda vyzdvihla dobré instrukce. Ani příliš málo, ale ani příliš mnoho. Tak akorát, aby je studenti stihli nacítit. Což se snáz řekne, než provede, protože pro každého bude to jeho „tak akorát“ někde jinde. Jako učitelé ale můžeme akcentovat to, že každý jsme v jiném bodě své jógové cesty a je v pořádku si jako začátečník odnést jeden detail, který udělá naši praxi pro nás užitečnější, než se snažit pochytat úplně všechny instrukce, které jako učitelé nabízíme. Současně je dobré se stále znovu vracet k tomu, že sledujeme svoje studenty a množství, hloubku a směr instrukcí přizpůsobujeme tomu, co se v sále reálně děje – ne tomu, co jsme si zafixovali na jógovém učitelském tréninku, že se k danám pozicím a přechodům má říkat. To samozřejmě vyžaduje určitou zkušenost a zralost. Dá se to postupně pěstovat skrze svoji osobní praxi a sledování toho, na co se potřebujeme zaměřovat a současně pozorování svých studentů a toho, co potřebují slyšet oni, aby pozice byly stabilní a lidem se v nich dobře dýchalo.

Učení jógy se pak dá vnímat jako postupná kultivace pozorovacích schopností, prohlubování znalostí na různých seminářích a školeních, skrze vlastní praxi a s každou další odučenou lekcí.

Jako studenti jógy zase můžeme zkušet různé učitele a najít si takového, který vyhovuje našim potřebám – což se v půbehu času může měnit a je to tak v pořádku. Já osobně jsem například měla jiné učitele před tím, než jsem se stala mamainkou a potom. Vnímala jsem, že učitelé, kteří sami mají rodinu lépe chápou jaká teď moje praxe je. Neznamená to, že jsou z mého pohledu teď učitelé bez dětí pro mě jakkoliv špatní, jen v současném momentě nevyhovují mým potřebám a to je může časem zase změnit.

Jako studenti můžeme sledovat hlavně to, jak se po lekcích jógy cítíme, zda máme více energie, nebo jsme vyždímaní, zda je nám v těle lépe a tělo je funkčnější, nebo máme více bolístek, zda se cítíme stabilnější a víc v pohodě, nebo rozhozenější. To vše mohou pro nás být indikátory toho, zda je daná lekce a daný učitel pro nás aktuálně vhodným průvodcem jógovou praxím, či nikoliv.

Všichni se stále učíme a jako důležitou součást toho vnímám zasavení. Zastavení, při kterém si zvědomíme to jak učíme a zda je potřeba na tom nějak zapracovat, nebo to jak nám slouží vedení našeho současného učitele a zda je to pro nás teď to pravé, či nikoliv.

Můžeme si i poskytovat laskavou zpětnou vazbu. Zajít na lekci kamaráda lektora a s jeho svolením mu pak dát vědět co nám dělalo dobře a co nikoliv, nebo si naopak od kamaráda o zpětnou vazbu říct. Věřím, že každý z nás je schopen na sobě pracovat a měnit to, co je potřeba – pouštět co nám již neslouží a přijímat to, co k nám přichází a může nás to obohatit.

Buďme jako učitelé i jako studenti pozorní k tomu, co si vzájemně předáváme a věřím, že se budu časem setkávat s více lekcemi jógy, které jsou obohacující a méně s těmi, kdy si říkám, že svůj čas mohu trávit užitečnějším způsobem.

- napsáno pro časopis Jóga Dnes