Pokud jste někdy o jóga sútrách slyšeli, nebo vám váš učitel jógy nějakou citoval, tak je dost možné, že to byla zrovna tahle. Překládá se nejčastěji jako „jógová pozice je pevná a pohodlná“ a nabádá k tomu, abychom hledali rovnováhu.

Tak jako to někdy (a pro někoho určitě dokonce často) bývá poměrně velkou výzvou, najít třeba v pozici loďky, nebo bojovníka pohodlí a například v předklonu v sedě pevnost, i v životě se nám ( mě tedy určitě) stává, že se nám nedostává jedné, nebo druhé kvality. Jedna z mých učitelek jógy často připomíná, že býváme přirozeně spíš ohební, nebo silní. Naším úkolem je pak pracovat na té druhé kvalitě, tak abychom vytvořili rovnováhu. Aby výsledkem naší jógové praxe byla ohebnost podepřená silou. Stejně jako se prostupují a vzájemně podepírají jin a jang. Jako potřebujeme tmu, abychom mohli vnímat světlo. Jak to ale pojmout mimo jógovou podložku?

Co třeba začít u toho jak se vyjadřujeme, u toho co vypouštíme ze svých úst. Když s někým hovoříme, můžeme samozřejmě říkat vždy hned to první, co nás napadne, můžeme okamžitě reagovat. Ovšem tenhle přístup poměrně často způsobuje víc škody, než užitku. Každý z nás prochází v životě mnoha situacemi a ty se v nás zapisují. Od momentu narození, jsme v interakci s dalšími lidmi a učíme se reagovat na to, jak s námi mluví a jednají. Naše vnímání toho, jak s námi ostatní komunikují a jak je na to nejvhodnější reagovat je často podmíněno naší momentální náladou, tím co se nám v průběhu dne již stalo, jak je naladěna hladina našich hormonů (pánové, vězte, že je máte taky), jak jsme se vyspali. Někdy na větu „Tobě to dnes ale sluší“ reagujeme s nadšením, protože máme sami od rána pocit, že jsme hezcí, jindy reagujeme podrážděně, protože jsme přesvědčeni, že určitě dobře nevypadáme a druhý člověk od nás jen něco chce. Tuhle sútru můžeme pojmout tak, že najdeme určitý rovnovážný bod. Když cítíme, že naše mysl divoce víří a naše emoce nás ovládají, můžeme najít tuhle pevnou a pohodlnou pozici prostřednictvím těla – třeba v sedě (což byl mimochodem původní překlad slova „asána“ – sed), nebo v leže. Pak najdeme pevnost a pohodní v dechu, čili sedíme a pozorujeme nádech a výdech tak dlouho až se náš dech stane klidným a vyrovnaným, případně jej takovým učiníme. Můžeme si i představit, že nás nádech nadlehčuje a dělá jemnějšími a prostupnějšími a výdech ukotvuje a dělá uzemněnějšími. Nebo tohle cvičení můžeme poslat ještě dál a hledat uzemnění v nádechu a prostor ve výdechu – jin v jangu a jang v jinu. Dáme si pár minut a pak pokračujeme ve svém dni. Kdykoliv se pak něco děje a my reagujeme na danou situaci, nejprve se vrátíme pozorností v dechu, necháme ho nás ukotvit a zjemnit a pak teprve jednáme.

Pevnost a pohodlí v tomhle kontextu nejsou protiklady. Jsou dvěma aspekty, které se vzájemně podporují a pomáhají nám k vyrovnanějšímu a plnohodnotnějšímu životu. Najděme jej na podložce i mimo ni a nezapomeňme poděkovat Patanjalimu za jeho přínos do našich životů. Věřím, že si to rozhodně zaslouží.

Napsáno pro časopis Jóga DNES