Praxe je v nás pevně ukotvena když je dělána po dlouhou dobu, bez přerušení a s oddaností.

Tahle sútra je podle mých učitelů (a prý byla i podle Pattabhi Joise ) ultimátní odpovědí na to, když se studenti jógy ptají „Kdy už...“ (si dám nohu za krk, budou pro mě proskoky snadné, dosáhnu stavu jógy,...).

Pro pevné ukotvení se v praxi – a přiznejme si otevřeně nemusí být jen jógová – je třeba věnovat se jí po dlouhý čas, bez přerušování a s láskou a pozorností. Často v životě chceme něčeho dosáhnou, máme nějaký sen a začneme na něm pracovat, pak ale přijde netrpělivost. „Kdy už to bude?“, ptáme se a jsme nespokojení, že ještě náš dům nestojí, naše mysl není klidná, nebo naše kniha není dopsaná. Zapomínáme, že když chceme vypěstovat něco, co má opravdovou hodnotu, když má vyrůst strom a dát nám své sladké plody, chce to čas. A někdy naše představa dlouhé doby úplně neodpovídá tomu, co je realně možné. Vždyť ani v přírodě, to co pak trvá a přináší radost nevyroste za rok, natož pak za měsíc. Kdyby vám někdo řekl, ať zařídíte na louce ovocný sad, určitě byste nečekali, že to zvládnete za pár měsíců, od sebe ale často takový vývoj očekáváme. Ať už jde o pevné a pružné tělo, nebo o kultivaci mysli chce to čas – třeba i několik let, nebo desetiletí – a je tak v pořádku.

Dalším aspektem vedoucím k úspěchu je systematičnost. Když na něčem pracujeme a chceme, aby to mělo dlouhodobé výsledky je třeba dělat to bez přerušení. Stejně jako když se staráte o zahradu, musíte pravidelně věnovat péči květinám a rostlinám, které vysadíte a stejně pravidelně odstraňovat plevel. Stačí pár dnů, kdy v péči polevíte a plevel je všude. Často stačí alespoň trochu snahy každý den a posuny jsou mnohem větší, než když se cestě ke svému cíli věnujete intenzivně jednou za týden, či za měsíc. Naše tělo i mysl se neustále mění a když věnujeme energii jejich kultivaci, bohatě se nám to vrátí. Je třeba ale ideálně každý den najít alespoň malou chvilku a věnovat se sobě. Někdy je to náročné a jindy to jde úplně snadno, vždycky to ale má smysl.

Posledním předpokladem úspěchu je věnovat se cestě k cíli s láskou a pozorností. Protože když už něco děláme, mělo by nás to bavit. Jsou momenty, kdy se ztrácí motivace a s ní i nadšení. Pomalu, krůček po krůčku chodíme na podložku jen ze zvyku, zaléváme rostliny jen ze setrvačnosti, meditujeme jen proto, že si říkáme, že je to pro nás dobré. Pak vynecháme jeden den...a pak další...a najednou je to měsíc, nebo rok, tělo je zpohodlněné, květiny uvadlé, mysl roztěkaná. A my říkáme si, že začít znovu se nám už nechce, že by to bylo příliš náročné... Jenže tenhle moment vůbec nemusí nastat. Pokaždé když jdeme udělat krok směrem ke svému cíli, můžeme věnovat chvíli tomu, že si uvědomíme, proč to vlastně děláme. Uvědomíme si, co nám naše úsilí přináší. Najdeme v dané činnosti radost. Někdy to může znamenat netlačit se do toho praktikovat dvě hodiny, nebo zasadit desítky květin a stromů. Může to znamenat, že na podložce, meditačním polštářku, nebo jakoukoliv činností, která nás vede tam, kde toužíme být, strávíme jen několik minut. A pak se k ní vrátíme zas druhý den a zas si připomeneme proč ji děláme a najdeme v sobě nadšení.

Cesta k životu, jaký si přejeme mít není vždy cestou největšího pohodlí. Ale co? Pohodlí vede k zakrnění a činnost umí přinést radost. Dejte si čas a užívejte si cestu k vašemu cíli, pěstujte pravidelnost a pokaždé znovuobjevujte prvotní nadšení. Tohle je podle mě nejen cesta k upevnění se v praxi, ale především cesta ke šťastnému a spokojenému životu.

 

Napsáno pro časopis Jóga DNES


Kontakt


Kateřina Hilerová

Steinerova 974/20
14900 Praha 11

4 min. chůze od metra Háje
za Lidlem