Ze spokojenosti povstává nejvyšší radost.

Zní vám zvláštně? Přiznám se, že i já jsem tuhle sútru nejprve četla obráceně: „Z nejvyšší radosti povstává spokojenost“, pak mi ale došlo, že v téhle části Patanjali popisuje, co vám do života přinese, když se budete řídit moudrostí jam a nijam. Jelikož jednou z nijam je spokojenost, došlo mi, že to asi bude myšleno trochu jinak, než se zdá na první pohled pro mnoho z nás logické.

Pravdou je, že v životě často po něčem toužíme. Někdy je naše touhy poměrně jednoduché uspokojit, jako když máme velký hlad a stačí nám cokoliv, co ho utiší. Jindy to ale tak jednoduché není, jako když nejvíc toužíme po velkém domě s bazénem s výhledem na východ slunce nad oceánem, nebo po tom aby se náš partner, který byl od jakživa spíš rád doma ( a nás to na něm na začátku přitahovalo, protože tím pádem byl hodně s námi), najednou stal nadšencem do cestování a outdoorových sportů a ještě nás k těmhle aktivitám pobízel a inspiroval.

Jako lidské bytosti, respektive žijící bytosti, máme přirozeně mnoho tužeb. Na rozdíl od zvířat, máme ale mysl, které nám může pomoci tyhle touhy umenšit, ale často je i naopak neúměrně zesiluje. Důležité je umět si uvědomit, že z dlouhodobého hlediska nám naplnění žádné z našich tužeb trvalý klid a mír nepřinese. I když se najíme, dostaneme dříve či později zase hlad – bez ohledu na to, jak delikátní, nebo sytý náš pokrm byl. I když si našetříme a pak koupíme přesně ten dům po kterém jsme vždycky toužili, naše prvotní nadšení časem opadne, dům bude potřeba uklízet a třeba i rekonstruovat a ani spaní v té nejpohodlnější a neluxusnější posteli nás neuchrání proti momentům smutku, nemocem a nakonec nevyhnutelnému momentu naší smrti.

V mnoha moudrých knihách se píše, že nejšťastnějšími lidmi nejsou ti, co mají nejvíce, ale ti kdo potřebují nejméně. Dle mého názoru to nutně nemusí znamenat, že se musíme vyhýbat veškerému světskému potěšení, nebo že musíme úplně přestat cokoliv chtít. Znamená to jen to, že se zjemníme do každého přítomného okamžiku a ať se v něm děje cokoliv najdeme v sobě mír a jeho přijetí. Život je koneckonců jen sledem okamžiků. Je sledem momentů které přinášejí to, co jsme si přáli, ale často i to, čeho jsme se obávali. Trik je v tom, nebrat ho tak vážně. Uvědomit si pomíjivost, třeba díky tomu, že si uvědomíme, že to co pro nás bylo důležité před 10 lety ( nebo dokonce před 10 dny) už dnes není středobodem našeho světa a dokonce možná dnes máme nastavené hodnoty úplně opačně, než tehdy.

Takže když se naše touhy nenaplňují, možná na tom zas až tak nezáleží. Pořád můžeme být šťastní – když se neučíme postupně přijímat to, co se děje, tak jak se to děje. Neznamená to složit ruce do klína a nedělat nic. Jen dělat, to, co mi přijde důležité, ale nefixovat s na to, jak to nakonec dopadne. Nejlépe to asi vystihuje rčení, které říká že: život je to, co se děje, zatímco si děláme jiné plány. Takže pojďme být raději spokojení s tím, co nám život přináší – Patanjali nám slibuje, že pak nám do života vstoupí i nejvyšší radost a to mi rozhodně nepřipadá málo.

Napsáno pro časopis Jóga DNES


Kontakt


Kateřina Burešová

Steinerova 974/20
14900 Praha 11

4 min. chůze od metra Háje
za Lidlem