Většina lidí ví, že praktikuješ aštanga jógu už dlouho, kolik je to aktuálně let?
Jak dlouho praktikuji? (zamyslí se) Letos to bude 17 let.

Byla to pro tebe láska na první pohled, nebo sis k téhle praxi musela najít cestu?
Vlastně už při první lekci jsem se cítila, jako bych konečně dorazila domů. Pamatuji se, že jsem ležela v závěrečné relaxaci a cítila jsem naprostý klid a mír, který jsem nezažila nikdy před tím. A od tohoto momentu jsem byla zaháčkovaná. Trvalo mi pak ještě nějakou domu, než jsem se dopracovala k praxi tradiční formou mysore, ale cítila jsem, že tahle metoda je něco, v čem budu pokračovat.

Za krátkou dobu po své první aštangové lekci jsi odcestovala do Indie potkat zakladatele této metody Sri K. Pattabhi Joise. Co tě inspirovalo k daleké cestě?
Tehdy jsem žila v New Yorku a navštěvovala tradiční lekce formou mysore. Jednoho dne na konci praxe nám náš učitel řekl, že by byl rád, aby dva studenti vyrazili do Indie studovat u jeho učitele. A já bez přemýšlení odvětila, že chci jet. Nic jsem o něm nevěděla, ani o této zemi, ale prostě jsem věděla, že chci jet. Pak jsem za svým učitelem šla, abych se zeptala na víc informací, a on mi jen řekl, že můžu jet navštívit jeho učitele Sri K. Pattabhi Joise.
Rozhodla jsem se, že než tam vyrazím, přečtu si Gurujiho (takhle Kino vždycky svého guru Sri K. Pattabhi Joise nazývá) knihu. Tak jsem si ji koupila a začala ji číst a pak tu noc, kdy jsem ji dočetla, měla jsem o Gurujim sen. Jakmile jsem se probudila, věděla jsem, že nechci jet, že ve skutečnosti musím.


Takže jsi měla jen jeho adresu?
Měla jsem adresu a v té době se ještě posílal Gurujimu dopis. Když ti nepřišla odpověď, znamenalo to, že můžeš přijet.


Jaké to pro tebe bylo, když jsi Gurujiho poprvé uviděla?
Když jsem se do Indie vydala, měla jsem obavy. Nevěděla jsem, co mám čekat, jaký bude. Takže když jsem ho měla poprvé potkat, měla jsem strach a byla jsem taková váhavá. Když ale stál přede mnou, moje srdce se otevřelo. Byl to takový ten moment, kdy někoho poprvé potkáš a hned cítíš, že mu můžeš věřit.


Co pro tebe znamená být učitelem v tradici aštanga jógy?
Znamená to nést spirituální linii této praxe. Rozumět tomu, že já nic nevytvářím, jen jako by otevírám portál pro lidi, aby mohli prožít něco, co je uvnitř nich samých. Prožít to prostřednictvím praxe.


Máš teď mnoho projektů, sdílíš svou praxi na Periscopu a dalších sociálních médiích. Na čem teď aktuálně pracuješ?
Mým posledním projektem je knížka s názvem „Yogi assignment“ (něco jako jógové úkoly).
Je to o tom, jak vzít lekce, které člověk dostává na jógamatce, a použít je v běžném životě. Taková praktická aplikace jógové filosofie. Taky dělám hodně věcí v sociálních médiích, jako jógové výzvy na Instagramu, videa na YouTube a dalších nových médiích, jako je Periscope, kde můžeš vysílat online. Takže lidi se mnou můžou přímo komunikovat, což je opravdu skvělé!


Vidíš taky nějaké negativní stránky toho být tolik vidět na sociálních sítích?
Víš co, kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. Baví mě to ☺ Je tu asi jediná věc, se kterou je těžké se vyrovnávat, a to jsou negativní komentáře a spamy. Někdy na Periscopu jsou lidé, tedy někteří muži soustředění na tvoje – řekněme to přímo – na tvoje prsa. Takže je tu spoustu otázek a komentářů, typu „Ukaž prsa“. Tak je prostě zablokuješ a jedeš dál. Na YouTube bývá taky dost hodně sexuálně zaměřených komentářů, což může být celkem nepříjemné, takže je prostě zablokuješ nebo ignoruješ. Když jsi ale se sebou v pohodě, můžeš vidět to dobré i v rovině sociálních médií.


Jsou dny, kdy vynecháš praxi, nebo se ti to už vůbec nestává?
Snažím se praktikovat každý den – tedy 6 dní v týdnu, takže mám jeden den volno. Ale dovoluji sama sobě být flexibilní. Když jsem například po hodně dlouhém cestování, dopřeji si pak jeden volný den navíc. Chci být rozumná a jemná sama k sobě a do ničeho se netlačit silou. Takže když se nějaký den cítím hodně unavená, ale chci praktikovat, dovolím sama sobě dát si jen pozdravy slunci a stojné pozice. Koneckonců tohle je rozhodně taky praxe.


Myslíš si, že by měly být nějaké rozdíly v přístupu žen a mužů k praxi aštanga jógy?
Ne. Nemyslím si, že by se měly dělat nějaké rozdíly mezi ženami a muži. Co je krásné na praxi aštanga jógy, je to, že bez ohledu na pohlaví, ti, kdo jsou od přírody flexibilní, získají sílu, a ti, kdo mají od přírody sílu, se stanou ohebnými. Učí nás, jak vytvořit pocit rovnováhy nejen v těle, ale i v mysli.

Pamatuji si, že jsi jednou vyprávěla příběh o poměrně staré dámě, co dorazila do Mysore, nikdy necvičila, ani nepraktikovala jógu…
Jo, jo. Byla to dáma, které bylo přes osmdesát. Dorazila do Mysore s dcerou, která sem přijela praktikovat aštangu – dceři bylo přes šedesát. Když obě dorazily za Gurujim, aby se dcera zapsala na praxi, Guruji povídá: „Mamka bude taky praktikovat.“ Takže to byl on, kdo přiměl tuhle osmdesátiletou dámu začít s praxí. Byla velice flexibilní a zvládla praktikovat celou první sérií během měsíce. Bylo to úžasné! Ale jsem si jistá, že to byla speciální osmdesátnice.


Zkoušela jsi někdy jiný styl jógy než aštangu?
Moje úplně první lekce proběhla, když mi bylo devatenáct. Byla to šivananda jóga a zůstalo z ní ve mně, že jóga je spirituální praxe a metoda vedoucí k relaxaci, ale nezačala jsem ji dělat jako svou disciplínu, tak jako praktikuji metodu aštanga jógy. Od té doby, co praktikuji aštangu, učím často na jógových konferencích, tam pak někdy zajdu na lekci, abych se zapojila do světové jógové komunity a viděla, co lídři každé linie učí. Nikdy jsem nebyla na lekci bikram jógy a kundaliní jógy. Vyzkoušela jsem pár lekcí vinyása jógy, jivamukti jógy a iyengar jógy.


Co bys řekla, že ti aštanga jóga zatím dala? Cítíš nějaký posun ve svém životě od té doby, co ji praktikuješ?
Aštanga jógy mi dala pocit velkého klidu a míru, který jsem nikdy netušila, že je možný. Dala mi schopnost věřit a oddat se. Pocit víry, že každý si v sobě neseme semínka síly a jediné, co potřebujeme, je, najít cestu, najít most, který nás povede od našeho současného života k životu, který bude posvátný a spirituální.


Kdybys mohla něco vzkázat všem jogínům světa, nebo ještě lépe všem lidem světa, co by to bylo?
Myslím, že bych řekla: „Věřte si. Věřte ve svou krásu, ve svou velikost, pracujte na ní, a nikdy se nevzdávejte!“

rozhovor vedla a přeložila: Kateřina Burešová

www.studiosedmenebe.cz